Česká strana
sociálně demokratická

Aneb co jste se nikdy neměli dozvědět...

 

 

Jak to vše začalo

Jakmile se začaly v 90. letech dostávat do novin kauzy ODS, která se po 8 letech u vlády cítila být nezranitelnou, začala se Zemanovi nabízet šance sesadit ODS z vlády a naopak vládnout sám. Rozhodl se této šance bezezbytku využít. Vymyslel si akci Čisté ruce, se kterou skutečně přesvědčil naivní voliče, že zatočí s korupcí v Česku. Výsledek akce Čisté ruce je všeobecně známý - jediným odsouzeným se stal Zemanův ministr financí Svoboda. Také mezi námi - ministr, který ani neumí pořádně vytunelovat nějakou firmu si nic než kriminál ani nezaslouží.

Zemanův potenciál vycítily i mocenské kruhy, které se chtěly na Zemanově vlivu přiživit. Pro Zemana byly takovéto nabídky velmi lákavé, a proto jezdil do Bamberka jednat s těmito skupinami s nabídkami na vlivné pozice. Když na tyto schůzky začaly upozorňovat média, poznal Zeman, že přestřelil a naučil se jednat s těmito skupinami tak, aby o jejich schůzkách nevěděl další den každý novinář v Česku.

Jedna polovina našich členů skutečně zprvu doufala, že po ODS budeme dělat politiku poctivě. Ta druhá půlka byli bolševici, kteří do ČSSD přišli z vysokých pozic z KSČ (Kavan, Kraus, Šlouf a řady dalších) - ti již měli s politikou své zkušenosti a věděli, jak to chodí. Nicméně po necelém roce vládnutí ČSSD už bylo všem jasné, že s poctivostí v politice člověk dlouho nevydrží. Také když člověk vidí, jak a za co jsou státem placeni osoby v nejrůznějších dozorčích radách a státních agenturách, když vidí, že celá státní garnitura stojí jen na tom, že někdo na někoho něco ví a když člověk třeba vidí premiéra jednat s lobbistou ve sněmovním bufetu o úplatcích, tak se není čemu divit. Většina z poslanců ČSSD byla překvapena výší úplatků, které nám byly nabízeny. Jakmile začal brát jeden, přestali se ostýchat i ostatní a začali brát všichni. Proč myslíte, že se ČSSD dohodla právě s firmou Hyundai, která měla pro jednání s vládou ČR vyhrazené zvláštní konto na úplatky? Asi vás nepřekvapí, že na miliardové investici do národního fotbalového stadionu se domluvil Paroubek právě s panem Košťálem, který o úplatcích v českém fotbale "nikdy nic nevěděl". Pak se nikdo nemůže divit, když nás agentura Transparency International umístí na indexu vnímání korupce někam mezi Jižní Afriku a Namíbii.

Ale abych na druhé straně nikomu nekřivdil - v ostatních stranách to není o moc lepší. Je veřejným tajemstvím, že třeba zeleného Bursíka si platí přímo ČEZ.

ODS si naivně myslela, že když bude varovat občany před vládnutím naší ČSSD s komunisty, tak tím voliče odradí od ČSSD. To je ale velký omyl. ČSSD s komunisty vládne na moha úrvních už dnes a vůbec nikoho to nevzrušuje.

Hodní a nevinní komunisté aneb jak se nám pod nimi dobře žilo (Jiří Vacek-Satguru)

Výpovědi svědků ze socialistických pracovních táborů (Svornost, Jáchymov, Mariánská)

Zločiny komunismu (KPV ČR, Centrum pro výzkum komunistické strany)

„Nezklamu“, slíbil Filip StB (iDnes.cz)

Zeman stmelil rozdrobenou ČSSD, ale již nedokázal sjednotit jednotlivé frakce, které uvnitř ČSSD vedly bratrovražený boj o lukrativní pozice. To se také stalo Zemanovi osudné při volbě pezidenta, kdy mu vrazila Grossova frakce nůž do zad a Zemanovi nezbylo než stáhnout ocas a uklidit se na Vysočinu.

Špidlovi nerozuměl nikdo. A Špidla nerozuměl nikomu. Dokonce ani lobbisti nevděděli, co od Špidly můžou čekat. Když se ukázalo, že je Špidla jako premiér zcela nepoužitelný, byl odsunut do Bruselu. Tohle odsunutí do lepší trafiky se v budoucnu osvědčilo i u Tvrdíka (ČSA letí k zemi - FinExpert.cz, Potopil Tvrdík ČSA? - FinExpert.cz ) a spousty dalších.

Standa Gross se nepoučil z předešlých afér a když Mladá fronta vypočítala, že si na svůj byt nemohl vydělat poslaneckým platem a má tudíž i nelegální vedlejší příjmy, přišel s vysvělením svého bohatého strýčka. Nic naivnějšího si snad ani nemohl vymyslet. Škoda, že se nepoučil z kauzy Kavana, který si neustále nemohl vzpomenout, kde se vzaly statisíce v jeho trezoru (iDNES). Ještě než byl Gross uklizen na méně viditelné místo, pochopila naše strana, že to tak dál nejde a najala si mediální agenturu Crane Consulting lobbisty Andreje Surňaka. Hned ze začátku se agentura moc neukázala, když vymyslela pro Grosse slogan "Myslím to upřímně". Nicméně přinesla do strany mnoho svěžích nápadů - podplacení novináři, zametání kauz, umlčování "výřečných" lidí apod.

Po introvertním Špidlovi, který nalezl "zdroje" v našich peněženkách, a po Grossovi, který ve své osobě nabídl jen marketingový obal bez obsahu, jsme se dočkali "marťanského" pojetí politiky v podání Paroubka. Kdo mohl tušit, že šestnáct let po Listopadu nastoupí k moci politik, který se otevřeně paktuje s komunisty a svojí silovou, arogantní a zastrašovací politikou připomíná spíše papaláše minulého režimu?

Hledání voliče

Když jsme se Zemanem hledali ideálního voliče, zjistili jsme, že většina podnikatelů, ale i většina úspěšných a pracovitých lidí volí ODS. To se také stalo ODS osudným. Zaměřili jsme se tedy na armádu nezaměstnaných, flákačů, na nízkopříjmové skupiny, na státní zaměstnance a také na všechny, kterým se stýská po komunistech. Věděli jsme, že o tyto skupiny nikdy nebude v Česku nouze.

Naší politikou bylo zvednout daně i za cenu likvidace statisíců podnikatelů, vybrané peníze si spravedlivě rozdělit mezi sebe a své zpřízněné osoby a zbytek s božskou tváří rozdat našim voličům. Tak to alespoň praktikují všechy socialistické vlády.

Ekonomika poslední rok slušně roste, tak by byla vhodná doba na snížení dluhu České republiky. Investice by si zasloužily v první řadě silnice, aby se omezilo ničení podvozků aut. Paroubek má ale lepší plány. Ví, že je to jeho poslední volební období a že on státní dluh splácet nebude. Rozhodne se proto pro miliardovou investici do národního fotbalového stadionu (Karel Steigerwald).

Volební program

Volební program ČSSD byl pro nás vždycky jedna velká neznámá. Pražské vedení ČSSD nám posílalo pokyny, které si navzájem protiřečily, takže byl problém rozeznat, co myslí vedení ČSSD vážně a co jsou jen předvolební sliby. Velkým problémem ČSSD byl a dodnes je nedostatek odborníků. Drtivá většina odborníků a vysokoškolských profesorů totiž volí ODS. Proto dnes máme ministra financí Sobotku (Aktuálně.cz, iDnes.cz ), který nemá ekonomické vzdělání, ministra zemědělství Mládka, který nejen že nerozumí agrární politice, ale dokonce udržuje styky s ruskými tajnými službami a řady ministrů zdravotnictví také vypovídají o kvalitách těchto lidí. I ministr Šimonovský, placen firmou Kapsch, přiznal své postavení ve vládě, když prohlásil, že si připadá ve vládě zbytečný. Po důkladném zpérování Paroubkem už dnes prohlašuje, jak je úspěšný a pracovitý ministr.

Nedostatek odborníků ale Paroubkovi příliš nevadí. Když byl Paroubek nucen vybrat nového ministra kultury, vytipoval si několik kandidátů, jejichž jména nechal zveřejnit tiskem. Následně si nechal (za peníze z rozpočtu, jak jinak) vypracovat studii oblíbenosti těchto kandidátů u veřejnosti a po zjištění, že nejoblíbenější je Jandák, učinil jej ministrem kultury.

Když jsme přebírali vládu, bylo všem jasné, že naše země potřebuje reformy. Zejména penzijní reformu, reformu školství, zdravotnictví, veřejné zprávy a soudnictví. Ale jak může někdo po nás chtít nějaké reformy, když v ČSSD žádní odborníci na reformy nejsou? A tak se ani nemůžete divit panu Škromachovi, který na začátku volebního období prohlašuje, že se nic nesmí uspěchat a na konci období suverénně se svým bohorovným šklebem prohlásí, že je před volbami a že by taková reforma poškodila naše volební preference.

V ČSSD bylo vše od začátku podřízeno úspěchu ve volbách. Stvořili jsme mýtus nevyčerpatelného státního rozpočtu a ikonu premiéra, který štědře daruje tyto peníze vždy tomu, kdo o ně dosti nahlas v médiích požádá (Aktuálně.cz). Naštěstí češi, kteří byli 40 let masírováni komunistickou propagandou na toto uslyšeli. Premiér rozdával na všechny strany - důchodcům, státním zaměstnancům, zdravotníkům, učitelům, nezaměstnaným, soudcům, politikům a pak znovu dokola. Dluh České republiky se tak vyšplhal na neuvěřitelých 1,126 biliónů korun, to je 1 126 000 000 000 Kč. Pouhých 8 let vlády ČSSD přivodilo naší zemi dluh, který budou splácet minimálně další dvě generace. Jediný člověk v ČSSD, který si uvědomil závažnost situace a navrhl jediné možné řešení - omezení plýtvání například formou zavedení školného a plateb u lékaře - Martin Jahn - byl z ČSSD promptně odejit, neboť takováto politika se neslučuje s oficiální politikou ČSSD - po nás potopa.

Podle průzkumů, které jsme si nechali vypracovat, byl typickým voličem ČSSD důchodce, člověk chudý s nízkým příjmem, bez vzdělání, s malým IQ, státní zaměstnanec nebo člověk nezaměstnaný (viz "Respondenti s nižším dosaženým vzděláním spíš inklinují k premiérovi Paroubkovi. Šéf ODS Topolánek naopak víc přitahuje vysokoškoláky." na Novinky.cz) . Protože tito lidé mají už tak vysoké nejrůznější dávky, že si toho všimla i EU a my jsme jim nedokázali už nic jiného nabídnout, rozohodl se Standa Gross (nyní autor převolební kampaně ČSSD), že obsahem volební kampaně bude boj proti ODS, z jejíchž preferencí jsme měli pěkně nahnáno. Vzali jsme několik hesel, o kterých se mluví v modré šanci ODS, trochu je pozměnili a ostře se proti nim vymezili. S naším rozpočtem na volební kampaň jsme byli přesvědčeni, že tomu lidé uvěří. Dnes se ale ukazuje, že se naše přepoklady minuly se skutečností. Nepočítali jsme se všemi herci, zpěváky a dalšími celebritami, kteří se postavili ostře proti naší straně.

Přesto, že Gross s Paroubkem vyvinuli nadlidské úsilí, aby přemluvili alespoň jednu celebritu, která by za tučný honorář ze státního rozpočtu podpořila v předvolebních spotech ČSSD, nikoho nenašli. Je trochu smutné, že i ti komunisti mají svoji Švorcovou, ale s ČSSD nechce nikdo spojovat své jméno.

Škoda každé facky, která padne vedle

Miroslav Macek je gentleman ze staré školy. Tito lidé neodpouští, když se jim někdo v médiích otře o ženu. Pohlavek je pak adekvátní reakcí na Rathovy pomluvy. Miroslav Macek svou reakci předem avizoval na svých stránkách (velmi zajímavé čtení, zejména poslední týdny). Rath (NášRáth ) o ni dopředu věděl, ale přesto při své bohorovnosti nevěřil, že se k tomu Macek odhodlá. Všimli jste si, jak ihned po onom pohlavku Rath vstal a protože vůbec nevěděl, jak má reagovat, šel si pro radu za svým poradcem, který mu poradil argument o zbabělém napadení zezadu?

 

Volební program ČSSD

Zdražení potravin, léků...

Rovná daň ODS zavádí radikální zjednodušení daňové soustavy ČR. Daňové zákony a předpisy mají dnes kolem 40 000 stran. Po zavedení rovné daně zlevní drtivá většina výrobků, které člověk kupuje. Na druhou stranu ty výrobky, na které se vztahovala 5% sazba zdraží po přesunu do 15% sazby. Celkem na tom každý člověk vydělá, ale to přece nemůžeme našim voličům přiznat. Tak jsme se rozhodli, že řekneme voličům jen tu jednu půlku pravdy - zdraží potraviny, léky apod.

Snížení daní nejbohatším

Rovná daň znamená snížení daňové zátěže pro všechny občany ČR. Nejvíce na rovné dani ušetří naši voliči, což je zákeřný krok, který nemůžeme ODS odpustit. I v tomto bodě jsme se rozhodli říct jen půlku pravdy - nejbohatším se daně skutečně sníží. Neinformovaný člověk si může myslet, že se daně sníží pouze těm nejbohatším, ale to je právě to, o co nám jde.

Když už je řeč o rovné dani, příjde i mně komické, jak komunisty prorostlá ČSSD označuje rovnou daň, kterou chtějí nyní zavést v Německu, Rakousku a Slovinsku, jako výmysl republik bývalého SSSR. I mně bylo jasné, že chceme-li se s životní úrovní dotáhnout na západ, musíme konečně opustit myšlenku budování socialismu a vydat se směrem svobodné společnosti a svobodného trhu.

Zrušení bezplatného zdravotnictví

"Bezplatné zdravotnictví" je jedním z mýtů, se kterým naše strana přišla, a který se ODS dodnes nepodařilo vyvrátit. Tento mýtus se vztahuje ke zmiňovanému nevyčerpatelnému státnímu rozpočtu. Naše filozofie byla následující: Zamlčit lidem skutečnost, že bezplatné zdravotnictví máme jen my, politici, protože nám ho platí lidé ze svých daní. Dále zamlčit, že lidé si ze svých daní platí zdravotnictví již dnes, a proto je různými sociálními skupinami zneužíváno. Každý, kdo byl v nemocnici, musel potkat skupinky rómských národnostních menšin, které neustále někde píchalo, že ani nemohly vstát z postele. Nakonec jsme přidali již jen hrozbu, že nebude pacient ošetřen, pokud nezaplatí, což sice není pravda, ale před volbami pravda nikoho moc nezajímá.

Proč bych měl chtít platit u doktora?

Nikdo nechce platit za něco, za co platit nemusí. Nebo vy ano? Tak proč tedy např. podle Martina Jahna je pro fungování zdravotnictví nutné, aby si lidé za ošetření platiti, což je na západě zcela běžná praxe? Pokud se zavede platba za ošetření, klesne o tuto částku povinné zdravotní připojištění. O svých penězích si tak místo zdravotních pojišťoven sídlících v honosných palacích budou moci lidé rozhodovat sami. Ale je tu ještě jeden důvod - co je zadarmo, to se zneužívá, zvlášť v Česku. Po zavedení plateb za ošetření zmizí z nemocnic všichni simulanti, u lékařů zmizí fronty hypochondrů a důchodců, kteří si nechávají jeden lék předepsat od 3 doktorů najednou, aby jim náhodou nedošel, přestože jej pak vyhazují kvůli prošlé záruční době. To znamená, že náklady na zdravotní připojištění ještě dále klesnou, na čemž opět všichni vydělají.

Čeští pacienti se mají hůř než evropští (iDnes.cz)

Zavedení školného

Každý student vysoké školy se musel setkat s případy věčných studentů, kteří jsou příliš pohodlní na to, chodit do práce, a proto se raději neustále hlásí na stejnou vysokou školu, kde mají příspěvky na koleje, menzy apod. Zavedení školného - které je na západě samozřejmostí - by uťalo všem těmo vyčůránkům tipec a navíc by se zkvalitnila výuka na našich školách. Bylo nám doporučeno, abychom varovali před zavedením školného, protože by pak nemohli studovat méně majetní studenti. Ve skutečnosti má ODS v programu splácení školného až po studiu jako srážku ze mzdy, takže by bylo školství stále dostupné všem, ale využívali by jej skutečně jen ti, kteří o studium stojí.

Zrušení minimální mzdy

Zrušení minimální mzdy způsobí ožebračení nejchudších pracujících. To je stanovisko naší strany. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Proč nemají minimální mzdu v Německu, Rakousku, Itálii, Švédsku, Dánsku, Finsku ani na Kypru? Pokusím se to vysvětlit. Pokud některý pracovník nevytvoří svou prací hodnotu odpovídající alespoň minimální mzdě, neboli pokud si sám na sebe nevydělá, jsou při existenci povinné minimální mzdy tři možnosti: Za prvé - je propuštěn. Za druhé - ze společných mzdových prostředků na něho doplácejí ostatní zaměstnanci, kteří si pak vydělají méně. To vede k nivelizaci mezd a ke ztrátě motivace kvalifikovaných zaměstnanců. Za třetí - zaměstnanec je plně nebo částečně zaměstnán načerno. Nejčastěji je v praxi uplatňována první možnost a pracovník se ocitá na úřadu práce. Takže nejen že dostává nižší dávky, než by si vydělal v zaměstnání, ale na ty dávky mu musíme přispívat všichni. Pro jednotlivce i pro společnost je tedy minimální mzda zátěží.

Zavedení výpovědi bez udání důvodu

Osobně považuji za komické, že zaměstnavatel musí sdělit důvody výpovědi. Co když třeba nechce - není mu to milé a nechce o tom mluvit? Budeme jej nutit? Vždyť i dnes si může zaměstnavatel důvody vymyslet, tak proč mu to nařizovat? Většina zaměstnavatelů již dnes má své páky, jak se nepohodlných zaměstnanců zbavit. A pokud ne, tak jako důvod uvede § 46, 1c - změnu organizační struktury a nikdo mu nedokáže opak. Domnívám se, že zaměstnavatel by měl mít právo svobodně si vybrat, koho bude ve své firmě zaměstnávat a za své vlastní peníze platit. Pokud by mi osobně zaměstnavatel nechtěl sdělit důvody mé výpovědi, tak já bych jej kvůli tomu k soudu nehnal. Nestál bych o to chodit do práce, kde o mě nemají zájem.

Okamžité zvýšení nájemného

Ke zvýšení nájemného by mělo dojít po deregulaci trhu s byty, proti které tak vehementně brojí poslanec Křeček. Není divu, když sám platí regulované nájemné. Selský rozum říká, že po uvolnění trhu s byty vzrostou ceny nájemného. Každý profesor ekonomie vám ale vysvětlí, že trh funguje jinak. Regulace trhu s byty má dva hlavní důsledky: vznik černého obchodu s byty a zdražení neregulovaného nájemného. Po deregulaci, která by byla podle návrhu ODS doprovázena sociálními dávkami, by se dostalo na trh 14% bytů, které dnes podléhají regulovanému nájemnému. Zvýšila by se nabídka bytů na trhu a tudíž nájemné u neregulovaných bytů by kleslo. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že regulace nájemného je dlouhodobě neudržitelná záležitost.

Porodné

Každému trochu myslícímu občanovi snad musí být jasné, že zavedení statisícového porodného je jeden z těch předvolebních slibů, který ani my nemyslíme vážně. I Paroubek ví, které národnostní menšiny by začaly fungovat jako továrny na děti, a po tom ani on netouží.

 

Jiří Paroubek

"Kde je Paroubek, tam nejde o ideály, ale o moc." - Pavel Dostál

Expremiér České rebubliky, Jiří Paroubek

O Paroubkovi se toho ví málo (Atuka.org) . Paroubek se pohyboval v politice a ve vysokých funkcích již v dobách dávno minulých. Po absolutoriu Vysoké školy ekonomické se začal ihned uvědomněle politicky angažovat a vstoupil do Československé strany socialistické, která spolu s lidovci tvořila dva pevné pilíře komunistické Národní fronty. Na rozdíl od Kalouska pronikl ambiciózní Paroubek do vysokých stranických funkcí a slibnou kariéru mu přerušil až podzim roku 1989. Ve svém oficiálním životopise však svou kariéru v Národní frontě nezmiňuje.

Politická angažovanost otevřela za komunismu Paroubkovi dveře do vysokých funkcí, dotáhl to přes funkci hlavního ekonoma až na náměstka stravovacího gigantu Restaurace a jídelny, což dokazuje, že měl plnou důvěru a osvědčil se jako spolehlivý kádr.

Ihned po změně režimu přestupuje Paroubek do Československé sociální demokracie a stává se ústředním tajemníkem strany. Spolu s ním přebíhá z Národní fronty řada komunistů, socialistů a lidovců. S bezpečnostními prověrkami si už kolegové v ČSSD vždycky dokázali poradit (Bleskově.cz).

Od roku 1998 působil Paroubek na pražské radnici ve funkci ekonomického náměstka Magistrátu, a to podle svých slov „jako ekonomický odborník“. Jednou z proslulých „odborných ekonomických akcí“ Paroubka bylo např. nalití 300 milionů korun do černé díry jménem První městská banka. Tunelování První městské banky, kterému Paroubek přihlížel, vyšetřovala policie, dokonce i obvinila několik manažerů z porušování povinností při správě cizího majetku. Celkově se z banky ztratilo asi 2 miliardy korun. Ale byly lepší „kšefty“, na kterých se Paroubek podílel (systém Matra do pražského metra za dvě miliardy, miliardové zakázky po povodních apod.). Antimonopolní úřad a auditoři zjistili, že 133 ze 140 prověřovaných veřejných zakázek hl.m. Prahy z let 1998 až 2002 je v rozporu se zákonem. Co k tomu dodat.

V každém případě byla největším úspěchem „ekonomického odborníka“ Paroubka transakce, při které pozdržel městu nákup 72 milionů EUR a v důsledku toho město přišlo asi o 140 milionů korun. Proslulá je také zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji. Místo původních 20 milionů se dodavateli stavby Jiřímu Čížkovi zaplatilo přes nejrůznější smluvní dodatky 200 milionů.

Skutečností také je, že se Praha pod vedením „ekonomikého odborníka“ Paroubka výrazně zadlužila a její dluh činí asi 36 miliard korun a městu reálně hrozí předlužení, neboť již za pět let bude muset splatit několik emisí obligací a úvěry, vše více než 20 miliard korun. Ve svém oficiálním životopise k tomu Paroubek uvádí, že „se úspěšně podařilo zásadně změnit finanční politiku hl.m.Prahy“. Ale za pět let už bude Paroubek na jiné „manažerské pozici“, tak co se obávat, co bude s Prahou za pět let.

Politicky se Paroubek nebrání spolupráci s komunisty z KSČM a označuje ji za možnou variantu. Ostaně s ní má své zkušenosti z dob svého působení v Národní frontě jako funkcionář Československé strany socialistické. V rozhovoru pro BBC prohlásil, že si „myslí, že zde komunisté sledují nějaký vyšší cíl, nechce je přeceňovat“ a že „chtějí ukázat, že jsou stranou, která je schopná se ztotožnit s demokratickým pořádkem“. Podle Paroubka „není v této chvíli Česká republika v situaci února 1948“ a strašení komunisty nemá proto smysl.

„Do mocenských pozic se nehrnu“, říká Paroubek. Opak je pravdou. Hrne se do všech a všude. Do vlády se pokoušel dostat již dávno, ale bylo přeplněno. Navíc místo ekonomického náměstka primátora hl.m. Prahy a rozhodování o miliardových zakázkách a miliardovém zadlužování Prahy nebyl až tak špatný kšeft. Přesto se pokoušel dostat se roku 2000 do Senátu, kde zoufale pohořel, stejně jako v roce 2004 při volbách do Evropského parlamentu, kde pohořela celá ČSSD.

S růstem Paroubkovy moci jak ve vládní exekutivě, tak v mateřské ČSSD přibývá jeho nepřátel. Ač umí Paroubek obratně rozdělovat funkce a odměňovat loajální soudruhy, najdou se i tací, kteří ho začínají stále více nenávidět. Takovým člověkem bude jistě Stanislav Gross, pro kterého Paroubek a jeho lidový styl představuje smrtelné nebezpečí. Milovat ho nebude ani Jan Kavan a jeho klika.

K médiím se chová Paroubek stejně neohrabaně jako Zeman. Když o něm začnou novináři psát jako o Buldozerovi (Lidové noviny, Reflex), vyhlásí Paroubek médiím válku a začne s intervencemi u ČT a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (Česká média) a docílí tak např. zrušení pořadu Na ostro nebo vyhození moderátora Aleše Cibulky z ČRo (ZaRohem.cz, Karel Steigerwald).

Jakmile stál někdo Paroubkovi v cestě, byl Paroubkem převálcován. Naposledy ukázal Paroubek, že mu nejsou cizí ani takové praktiky jako sepsání anonymního dopisu a následné poukazování na něj jako na neomylný důkaz proti Petru Gandalovičovi z ODS (Novinky.cz). Kdo z vás si ještě vzpomene na dobu anonymních dopisů?

Cesta k Paroubkově Achillově patě vede přes jeho kariéru na Magistrátě a jeho blízké spolupracovníky, kteří se spolu s ním úzce podíleli na zadávání veřejných zakázek v řádech desítek miliard. Výběrová řízení se povětšinou vůbec nekonala, v lepším případě se předstírala. Kdo jsou tedy lidé, kteří na Paroubka „něco vědí“?

Začneme s panem Josefem Mackem, bývalým ředitelem odboru městského investora na pražském Magistrátě a pozdějším ředitelem odboru pro odstraňování následků povodní. Josef Macko, to je živoucí legenda zakázek pražského Magistrátu. Skutečné žně nastaly, když byl Macko jmenován po povodních ředitelem odboru pro odstraňování následků povodní. Je neskutečnou ironií, že Macko byl do této strategické funkce jmenován v říjnu 2002, tedy v době, kdy byly jeho podivné vztahy s Navatypem a další zjevná korupce již do očí bijící. Ale Macko byl jmenován pod heslem „udělejme kozla zahradníkem“ a sklizeň začala. Výběrová řízení? Žertujete? Byl přece stav nouze a živelné pohromy.

Chcete v Praze zakázku od Magistrátu? Běžte za Mackem. Zná tam všechny. Má na to nyní poradenskou firmu, podobně jako Jiří Paroubek do roku 1998. A že tam už nepracuje? To je právě ta výhoda. Nyní může brát legálně. A nestačí vám zakázka od města, chcete víc? Žádný problém. Jirka Paroubek je teď přímo na prameni. Stačí volat Jožku Macka.

Když si v roce 2002 zadával Magistrát audit svých veřejných zakázek, nečekal, jaký bude děsivý výsledek. Každá (skutečně každá ze 133 kontrolovaných) veřejná zakázka byla v rozporu se zákonem, ceny díla se navyšovaly, termíny prodlužovaly a město platilo. Z počátku se Magistrát pod vedením Pavla Béma pokusil audit maximálně utajit a komentovat ho začal teprve poté, co pronikl na veřejnost. Výsledkem bylo propuštění hlavy odboru pro odstraňování následků povodní Josefa Macka a několika méně významných obětních beránků. Jiří Paroubek tehdy svého člověka Macka hájil zuby nehty a nechal se slyšet, že „o škodě se nemůže hovořit. Ta škoda vznikla spíše z toho hlediska, řekl bych procedury, z toho hlediska morální újmy.“ Takže nikoli majetková škoda pro město, nikoli rozkrádání miliard, ale jen morální újma.

Mimochodem, je vtipné, jak Paroubek ve svém oficiálním životopise uvádí, že „hospodaření města za rok 2000 a 2001 bylo auditorem města označeno bez výhrad“ Na rok 2002 jaksi zapomněl.

Expremiér České rebubliky, Jiří Paroubek

S mohutným zátahem na Škromachovu skupinu v ČSSD se ostatní frakce ve straně vystavily nebezpečí pomsty. Ani Jiří Paroubek není tak neprůstřelný, jak se zdá. Jeho slabé místo se jmenuje Václav Kočka a jeho pražská mafie.

Zatýkání, které proběhlo v březnu na ministerstvu dopravy a jinde v souvislosti s údajnou korupcí na státní zakázku s biolihem, Paroubkovi nikterak nevadilo. Uškodilo sice jeho mateřské ČSSD, ale zatýkalo se na lidovci kontrolovaném ministerstvu a ránu inkasoval jeho odvěký nepřítel, „Zemanovec“ Zdeněk Škromach, jemuž loajální lidé v ČSSD byli pozatýkáni.

Stejně tak Paroubkovi nevadilo, že byl zatčen pražský miliardář Miloš Červenka, sponzor ODS a muž s úzkými vztahy na Marka Dalíka, hlavního poradce Mirka Topolánka a Topolánka samotného. To však Červenku neochránilo, neboť stál za drzou reportáží televize NOVA, která zaútočila na pražský mocný klan ODS v čele s Pavlem Bémem na Magistrátě. Agent Červenka dostal tedy přes nos a nyní musí velmi draze platit své mediální poradce Michala Donatha a Andreje Surňaka, aby nebylo jeho jméno propíráno v médiích a neuškodilo to jeho obchodním aktivitám. Nutno říci, že se mu to daří – novináři se netroufají jméno Miloš Červenka ani vyslovit.

Na Paroubkovu skupinu zatím nikdo nezaútočil, což může znamenat buď její neohroženost, a nebo klid před bouří. Jiří Paroubek je zkušený kádr, který si své ostruhy vysloužil již během svého působení v Restauracích a jídelnách za komunismu. Je také zatím chytřejší než Gross s Topolánkem dohromady a nenakupuje milionové nemovitosti.

Paniku snad způsobila jen kniha novináře Jana Žáčka „Džordžíno, politický buldozér“ („Džordžíno“ je Paroubkova přezdívka od jeho nejužších přátel), ve které Žáček odhalil šokujícím způsobem Paroubkovo okolí a zákulisí jeho volební kampaně. Již během přípravy a tisku knihy bylo jak autorovi, tak jeho právníkovi JUDr. Ťupovi telefonicky opakovaně vyhrožováno „uříznutím hlavy“ (oblíbený termín „Kočkovy mafie“).

Ačkoli kniha měla a má výbušný potenciál, v novinách se o ní objevil jediný článek. Její autor Jan Žáček zdůvodnil její vydání výstižně takto: „Tuhle knížku jsem dopsal ve stavu absolutní beznaděje nad Českou republikou, nad politikou a politiky, kteří zde nyní vládnou i nad zoufalstvím, které to vše skýtá nám ostatním. Jediné, co se může stát světlem na konci tunelu je to, že lidé této země konečně pochopí a uvědomí si, že už nechtějí, aby v jejich čele stáli ti, kteří tam stojí proto, že tam stát chtějí, aby vládli.“

Ve své knize Jan Žáček popisuje zákulisí přípravy volební kampaně ČSSD, poradu nejužšího Paroubkova kruhu na Úřadu vlády, kde padaly výroky, že „přes kluky Kočkovy je již zařízeno osmnáct frajerů, kteří budou dělat bugr a rvát se na mítincích ODS“. Probírala se i možnost napadat těmito „Kočkovými SA“ přímo schůze ODS. Z úst místopředsedy ČSSD Martina Starce pro změnu veřejně na Úřadu vlády padlo, že „má v ODS placené špiony a ti dodají informace o všem, co se tam děje“.

Zvláštní kapitolu představuje angažmá Jiřího Paroubka v obecně prospěšných společnostech. Kromě toho, že je členem správní rady Vysoké školy finanční a správní, kontrolované uhlobarony okolo Antonína Koláčka, zasedá i v dalších společnostech. Kolegou v CZECH - AUSTRALIAN GROUP o.p.s. je mu i lidovec Jan Kasal.

Jiří Paroubek a jeho rodina je chudá. Vlastní malý družstevní byt v Praze – Stodůlkách a chaloupky ve Vraném nad Vltavou a další na Jablonecku. Paroubek má však svou kočičí pokladnu. Jeho peníze mu spravují lidé z jeho nejbližšího kruhu, přičemž nejvýznamnější roli hraje pražská „kolotočářská“ rodina, resp. klan Kočků, vedený Václavem Kočkou seniorem.

Václav Kočka a jeho rozsáhlá rodina nejsou ani vzdělaní intelektuálové, ani lobbisté v kravatách. Jsou to spíše ve špinavých džínách oblečení zkušení kolotočáři a obchodníci, vhodnější slovo by možná bylo šmelináři. Nejezdí v okázalých Mercedesech, ale spíše starých dodávkách.

S Václavem Kočkou seniorem se zná Jiří Paroubek již od dob hlubokého komunismu. Oba se tehdy věnovali stejným věcem – podloudnému obchodu a černému trhu. Oba k tomu měli dobré předpoklady – Kočka jako kolotočář a vekslák - a Paroubek jako bafuňář z Restaurací a jídelen.

Mezi oběma panuje zdá se velká důvěra a velmi úzké vztahy. Václav Kočka a jeho klan funguje jako Paroubkův výběrčí a banka zároveň. K zvládnutí a absorbování velkého množství peněz kontroluje Kočkův klan celý konglomerát firem – KOČKA s.r.o., PRAGOLUNA v.o.s., MIRAGE s.r.o., PROSTOR, spol. s r.o., SEC SERVICE INTERNATIONAL, s.r.o. nebo DISKOCLUB MIRAGE s.r.o. Významnou roli hraje PRVNÍ ČESKÁ PRODUKČNÍ s.r.o.

K praní peněz je ideální také pořádání poutí a veřejných atrakcí. Václav Kočka pořádá mj. známou Matějskou pouť, kterou projde ročně na 700 000 návštěvníků. Kočkova mafie kontroluje nájemce pražského Výstaviště, firmu Incheba a úzce s ní spolupracuje. Společnost Incheba již řadu let kontroluje holešovické Výstaviště za velmi výhodných podmínek, mj. pětileté prázdniny v placení nájmu jako „zápočet za investice Incheby do areálu“. Ve výsledku provozuje Incheba pražské Výstaviště v podstatě zadarmo, resp. za „doložené započtení svých nákladů na opravy a rekonstrukce“, k čemuž je oprávněna podle nájemní smlouvy (podobně nápadně výhodnou smlouvu má mj. i firma Delta Climatizer na pražskou holešovickou tržnici).

Slabinou Jirky P. není jen Kočka - další ze stejného vrhu - Bohumír Ďuričko, dlouholetý Paroubkův kamarád s nímž měl jet český premiér v létě 2005 na dovolenou na jachtu. Byl agentem StB a kontrarozvědky, krycí jméno Lipan. Podobně jako Paroubek, byl Ďuričko za komunismu velké zvíře. Zastával funkci zástupce ředitele cestovní kanceláře Sportturist a měl úzké kontakty na nejvyšší komunistické kádry, včetně předsedy vlády Štrougala. O jeho ekonomických aktivitách by se dala napsat celá zpráva, vzpomeňme snad jeho vlastnictví a vytunelování fotbalové Dukly Praha. Dnes Ďuričko úzce spolupracuje mj. s příbramským "donem" a bossem podsvětí Jaroslavem Starkou a podílí se s ním na chodu příbramského fotbalového klubu. Provozuje také hotel AXA v pražské ulici Na Poříčí. Starka je kamarád s Pitrem a jedním ze sponzorů FK Marila Příbram. Linka Paroubek - Ďuričko - Starka - Pitr - Mrázek je velmi zajímavá. A nejen tím, že Mrázek už to má za sebou a u Starky se o to pokoušeli.

Dále:
http://www.angle.cz/index.phtml?go=clanek&id=1184
http://www.angle.cz/index.phtml?go=clanek&id=1214

Viz František Mrázek: (iDnes: Policisté donášeli Mrázkovi na Paroubka, Mrázek před smrtí sháněl „střelivo“ na Babiše, Respekt: Mrázek nabízel Barkové miliony za Grosse, Milionář Mrázek půjčil na dárky miliardáři Červenkovi, Mrázek se přátelil s politiky i zločinci ).

Premiéři ze sociální demokracie mají zvláštní slabost pro podivné lidi podnikající v ještě podivnějších oblastech. Zatímco nejlepší „rodinnou přítelkyní“ Stanislava Grosse byla „bordelmamá Barková“, která financovala podnikání jeho manželky, Jiří Paroubek je pro změnu úzce navázán na „kolotočáře“.

 

Causa předsedy České vlády Jiřího Paroubka: Jak byl verbován a řízen agent komunistického gestapa StB!

Paroubek? To je velice smutnej příběh (Lidovky.cz)

ČSSD a organizovaný zločin (Respekt.cz)

Chyby premiéra Paroubka (Respekt.cz)

Politikům radí divní lidé (Bohumír Ďuričko, Zdeněk Doležel, Jiří Faifr, Vlastimil Dvořák, Petr Šrámek...) (Mojenoviny.cz)

Přemysl Skála, bývalý šéf Paroubka, píše otevřený dopis Paroubkovi (Dopis Jiřímu Paroubkovi)

 

Spis, který si vedla komunistická Státní bezpečnost na současného premiéra, Jiřího Paroubka (ZIP, PDF)

     

Trestní oznámení na Jiřího Paroubka:

     

 

Kauzy ČSSD

Biolíh

V případu zvaném Biolíh policie v březnu obvinila několik osob kvůli podezření, že se pomocí úplatků pokoušeli ovlivňovat rozhodování státních úřadů - například ohledně lukrativní výroby bioetanolu, pro kterou stát chystá nová pravidla. Mezi obviněnými jsou i exčlenové ČSSD, včetně někdejšího poradce místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha. Současně kriminalisté oznámili, že počet obviněných není konečný.

Nejvyšší státní zastupitelství v pátek oznámilo, že kriminalisty, kteří pracují na "politické" kauze Biolíh, podezřívá ze zneužití pravomocí veřejného činitele. Šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice obvinění svých mužů rezolutně odmítl a požádal o mimořádné slyšení před poslanci, přičemž řekl: "Dokážu, že se někdo snaží mé detektivy zdiskreditovat a zastavit tak vyšetřování kauzy Biolíh... Položím na stůl důkazy a dokážu, že ten případ je politicky manipulován a je zde evidentní snaha zahrát vyšetřování do autu. Svůj záměr vypovídat před poslanci jsem dnes sdělil policejnímu prezidentovi. Mrzí mě, že to je před volbami, ale nemám jiné řešení."

V Kubiceho materiálu je zdůrazněno jedno jméno: Pavel Přibyl. Jde o člověka blízkého někdejšímu šéfovi vnitra a expremiérovi Stanislavu Grossovi, který několik dní vedl Úřad vlády. Mimo jiné zde stojí: "Odposlechem bylo zjištěno, že Pavel Přibyl udržuje velmi častý telefonický i osobní kontakt s vysoce postavenými pracovníky Policejního prezidia, s funkcionáři útvarů a dalšími osobami z řad bývalých i současných politiků."

Mezi příjemci Přibylových hovorů je nejčastěji Gross, figurují tam však rovněž vysocí představitelé policie a prezídia. Jako například šéf protikorupční služby Miloslav Brych, či šéf finanční policie Vladimír Zimmel. V jednom z hovorů si schůzku s Přibylem dohaduje i ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU). Ze shrnutí jednotlivých hovorů, které Kubice předložil poslancům, vyplývá, že se důležití lidé s Přibylem chtějí bavit o aktuálním dění v bezpečnostních složkách nebo o veřejně sledovaných případech.

Přibyl byl podle dokumentu v kontaktu i s vedoucím odboru inspekce ministerstva vnitra, který nyní vyšetřuje právě Kubiceho podřízené.

Pavel Přibyl veškerá obvinění, že se pokoušel mařit vyšetřování, odmítá. Přiznává, že se se všemi lidmi, které zachytily odposlechy, zná. Tvrdí ale, že se baví v podstatě jen o fotbale nebo o čistě soukromých věcech: "S kauzou biolíh nemám vůbec nic společného."

Své kontakty s policejními složkami i Stanislavem Grossem vysvětluje společným zájmem o fotbal. Přibyl je v čele Unie tělovýchovných organizací policie. Na otázku, proč se scházel s Grossem, Přibyl řekl: "Asi jsem mu dával nějaké věci na fotbal, míče, štulpny a tak."

Kubiceho útvar už měl kvůli kauze Biolíh potíže před měsícem. Deník Aktuálně.cz informoval, že policejní prezidium útvaru zakázalo poskytovat jakékoli informace. Stalo se tak poté, co policisté spojili vyšetřování případu s vraždou kontroverzního podnikatele Františka Mrázka. Od čtvrtka navíc na Kubiceho útvaru probíhá hloubková kontrola stavu vyšetřování.

Odposlechy Přibyla: strana 1, strana 2, strana 3, strana 4, strana 5, strana 6

Dokumenty odhalující prorůstání podsvětí do státní správy: (ZIP, PDF), nebo iŽurnál

Zdroj: Aktuálně.cz

Kakaová aféra

Michal Kraus a František Rigo odjeli spolu v záři 2001 do Ghany, aby koupili podnik na zpracování kakaových bobů (PBC). Podle Riga (nyní uvězněného na 10 let za podvody) sto tisíc dolarů, které tehdy do Ghany vezli, mělo sloužit k uplácení úředníků na ghanském ministerstvu financí. Kraus dále vysvětlil, že dalších padesát tisíc dolarů, které odeslal z účtu své matky, mělo sloužit jako záloha na koupi podniku. Podle Riga však byly i tyto peníze určeny na úplatky. Kraus (bývalý šéf poslaneckého klubu ČSSD) je tak kromě praní špinavých peněz a podvodu stíhán i za úplatkářství.

Unipetrol

"Žádost o právní pomoc do Česka odešleme. Určitě budeme chtít vyslechnout nejdříve pana Stanislava Grosse a Zdeňka Doležela," řekl MF DNES prokurátor z polského Krakova Jerzy Balicki, který se podílí na vyšetřování společné aféry dvou petrochemických podniků - polského PKN Orlen a českého Unipetrolu. Česká vláda totiž loni na jaře prodala Unipetrol polské státní společnosti PKN Orlen a v Polsku se letos rozeběhlo rozsáhlé vyšetřování této transakce. Nové vedení polské firmy je totiž přesvědčeno, že to byl pro Poláky nevýhodný obchod, který provázela korupce. Podle Balického existuje podezření, že se při privatizaci Unipetrolu rozdal úplatek ve výši 42 milionů eur. A víte, kdo tento obchod organizoval? Zeptejte se Standy Grosse. Zajímavé je, jak všichni účastníci obchodu před vyšetřovací komisí najednou ztratili paměť. Do Česka přijde navíc 42 milionů eur, které se někde rozplynou. Nikdo nic nevyšetřuje. Zapomeňte.

"Pět na stole v českých"

Česká policie je ve vyšetřování kauzy Unipetrol pozadu. Zatím se soustřeďuje jen na to, zda si Zdeněk Doležel (pozn. bývalý ředitel kabinetu předsedy vlády S. Grosse a později J. Paroubka) říkal o úplatek. Ten na skryté kameře (lobbistovi Spyrovi) navrhoval, že "se sejdou u lesa a na stole bude pět v českých". Spyra před měsícem do protokolu potvrdil, že Doležel si o pět milionů říkal a že to nebylo poprvé, protože o stejnou částku ho žádal už před rokem za to, že zprostředkuje schůzku mezi Grossem a Spyrovým "šéfem", podnikatelem Tomášem Pitrem. S Doleželem Úřad vlády už rozvázal pracovní poměr.

Útěk a směnky Radovana Krejčíře

Státní zastupitelství znovu otevře případ útěku Radovana Krejčíře při červnové domovní prohlídce vily v Černošicích. Bude se totiž vyšetřovat verze, kterou popsal v rozhovoru pro MF DNES Krejčíř. Ten tvrdí, že policistům neutekl, jak zní dosavadní úřední verze, ale že odešel z domovní prohlídky po dohodě se státním zástupcem Jaroslavem Dolejším. "Hledali u mě směnky na 60 milionů korun, které jsem půjčil prostřednictvím podnikatele Jakuba Konečného v březnu 2002 ČSSD. Jenže já směnky neměl u sebe ve vile, ale ve vedlejším domě. Tak mě Dolejší pustil, abych pro ně došel," tvrdí Krejčíř.

Byt Stanislava Grosse

Transparency International - Česká republika (TIC) vyzývá premiéra Grosse, aby věrohodně vysvětlil původ prostředků na koupi svého bytu. Případ nejasného původu peněz na koupi bytu premiéra Grosse, který otevřela MF Dnes, zdaleka nezajímá pouze její redaktory. Premiér ani po několika dnech není ochoten vnést do případu světlo a svým postojem jen zavdává příčinu k dalším spekulacím o původu prostředků. TIC je přesvědčena, že takový přístup ohrožuje důvěryhodnost vlády, kterou premiér reprezentuje, a přispívá ke vnímání vysoké míry korupce v naší zemi. Je proto ve veřejném zájmu, aby premiér co nejdříve celou záležitost věrohodně vysvětlil.

Podnikání Šárky Grossové

Mladá fronta Dnes upozornila na majetkové poměry manželů Grossových. Nejprve šlo o byt na pražském Barrandově, na který si premiér vzal půjčku, jejíž původ nebyl schopen transparentně vysvětlit. Poté vyšlo najevo, že Šárka Grossová se spojila se svou známou (pozn. trestně stíhanou) Libuší Barkovou a zakoupily tři domy na Proseku, kde chtěly vybudovat bytový komplex. Barková však kromě toho vlastní dům v Nuslích, který pronajímá nevěstinci. V médiích se objevily spekulace, že veřejný dům také provozuje (pozn. ani financování tohoto projektu nebylo uspokojivě vysvětleno).

Tajný policejní tým Mlýn

Stanislav Gross založil policejní jednotku Mlýn, osobně ji řídil, a zřejmě tím porušil zákon o policii. Skupina fungovala až do doby, než se Gross usadil v premiérském úřadě. Jeho hra se zpravodajskými týmy přerostla do rozměrů, které by byly v roce 1996 patrně nepředstavitelné. V souvislosti s Grossovým Mlýnem se objevila podezření o sledování politiků. Gross je ovšem vehementně vyvrací. Jen těžko ale může popřít informace o tom, že zvláštní tým využíval pro své potřeby. Nový ministr vnitra František Bublan totiž přiznal, že se o existenci jednotky dozvěděl až po jmenování ministrem: "Tým Mlýn jsem zdědil jako tým podřízený přímo ministrovi. Toto rozhodnutí jsem zrušil."

Podezřelé zakázky na policejním prezidiu

Podezřelé veřejné zakázky na policejním prezídiu přiměly státního zástupce k novému obvinění. Stíhaným je Vladimír Pavlík, úředník, který ročně rozhodoval o obchodech za 50 miliónů korun. Kvůli hospodářským machinacím musel prezident Jiří Kolář odvolat klíčové spolupracovníky už před čtyřmi lety. Ti noví nyní čelí obdobným obviněním. Celkové škody zatím inspekce ministra vnitra vyčíslila na 20 miliónů, žalobce obvinil pět Kolářových spolupracovníků.

"Mlátička" Pavel Přibyl

Když 4. srpna skládala vláda S. Grosse slib do rukou prezidenta, stal se novým vedoucím Úřadu vlády Pavel Přibyl. Před listopadem 1989 byl velitelem roty u pohotovostního pluku, policejní jednotky, která brutálně potlačovala protirežimní demonstrace. Proti představě, že by takový člověk vystupoval jménem vlády, se vzedmula vlna odporu. Přibyl se hájil tím, že "jen" plnil rozkazy. Přibylovi zlomilo vaz zjištění, že jeho lidé v roce 1989 demonstranty nejen rozháněli, nýbrž odpůrce také surově mlátili.

Lidový dům

Advokát Zdeněk Altner trvá na tom, aby soud obstavil Lidový dům v pražské Hybernské ulici, kde sídlí sociální demokracie. Obává se totiž, že strana brzy nebude mít peníze na to, aby uspokojila jeho více než půlmiliardovou pohledávku. Peníze chce za to, že pro ČSSD před časem Lidový dům vysoudil. Altner řekl, že ČSSD již od roku 2000 vynaložila na kampaně nemalé prostředky. Jeho pohledávky vůči sociálním demokratům nyní řeší soudy. Tvrdí, že ze smlouvy, kterou s ním podepsal v roce 1997 tehdejší předseda strany Miloš Zeman, vyplývala odměna ve výši 10 % ceny vysouzené nemovitosti. Cenu Lidového domu přitom Altner odhaduje na 1,5 miliardy korun. Celkem po straně nyní žádá více než 591 milionů korun.

Střet zájmů ministra Zgarby

Ministr zemědělství Petr Zgarba nevidí problém v tom, že kupoval státní půdu od Pozemkového fondu v době, kdy byl poslancem (pozn. od roku 2002), členem zemědělského výboru i poradcem ministra zemědělství, ani vtom, že na pozemkovém fondu v Havlíčkově Brodě pracuje jeho manželka. Kromě toho podnikal. NKÚ při své poslední kontrole na Pozemkovém fondu prokázal, že v letech 1999 až 2003 byl tento úřad podezřelý z korupce. Jak jinak si například vysvětlit, že některé pozemky prodával, přestože je předtím nenabídl restituentům, nebo že se ve veřejné soutěži půda prodávala za směšnou cenu, navíc na splátky na několik desetiletí.

Spekulace s pozemky za ministra Zgarby

Ministr zemědělství Petr Zgarba napomohl tomu, aby jeho známý, podnikatel v zemědělství Gabriel Večeřa, získal za podivných okolností velmi výhodně pozemky, a to především v Praze-Uhříněvsi. Přestože ministr věděl, že část pozemků chce jedna z místních radnic pro stavbu bytů, neudělal nic pro to, aby je radnice získala. ODS ho kvůli tomu vyzvala k rezignaci. Největší část pozemků - kolem sta hektarů - připadla Večeřovi, který je získal od Pozemkového fondu za 4 miliony korun. Jejich tržní hodnota může přitom přesáhnout až 1,5 miliardy.

Platební agentura

Platební agentura je nezbytná pro rozdělování zemědělských dotací v zemích EU. Ještě v roce 2002 tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl tvrdil, že v jejích přípravách je ČR na špici mezi kandidátskými zeměmi. Jeho nástupce Jaroslav Palas pak ovšem ohlásil obrovské zpoždění a kvůli časové tísni nezvolil pro výběr firmy v roce 2003 standardní výběrové řízení. Nikdo neprokázal, že časová tíseň skutečně nastala. Konkurenční firmy tvrdily, že by zakázku za půl miliardy korun zvládly levněji (pozn. podle Respektu byl Palas v podezření z převzetí úplatku ve výši 7 miliónů dolarů).

Lesy ČR

V roce 2004 rozhodlo ministerstvo zemědělství, že vypíše nové tendry pro všechny firmy, které dosud dlouhodobě prováděly pro státní podnik Lesy ČR lesnické práce. V únoru 2005 vyhlásilo MZe první tendr na zhruba 12% území. Lesy ČR, řízené MZe, nepostupovaly podle zákona o veřejných zakázkách. V tendrech vítězily i firmy, které nabízely výrazně dražší ceny prací, než ty, které prohrály. Podle asociace lesnických firem bylo výběrové řízení neprůhledné. Exministr zemědělství Petr Zgarba připustil, že byly některé dobré nabídky vynechány, ale výsledky tendru nezpochybnil.

Mlékárny Madeta

V roce 2002 tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl rozhodl o prodeji více než třetiny akcií podniku zemědělcům, dodavatelům Madety. Jeho nástupce Jaroslav Palas rozhodnutí zrušil a prodal v prosinci roku 2003 akcie majiteli firmy Interlacto, spřízněnému s majitelem Madety. Zemědělci Palasův krok napadli u soudu. Ani Fencl, ani Palas vůbec na prodej akcií veřejnou soutěž nevyhlásili. Palas se navíc snažil prodej akcií zcela utajit.

Skandál kolem soudce Jiřího Berky

Policie podezřívá dva vysoce postavené státní úředníky, že se pokoušeli mařit vyšetřování krachu Union banky. Kriminalisté už proto prohledali jinak zapovězená místa: Úřad vlády a Národní bezpečnostní úřad. Podezřelými jsou totiž náměstek vicepremiéra Petra Mareše František Kozel a vedoucí kanceláře šéfa NBÚ Vladimír Šiša. Policisté se vydali prohledat jejich kanceláře v souvislosti s vyšetřováním velkého skandálu kolem obviněného ústeckého soudce Jiřího Berky. Ten záměrně nechával krachovat firmy včetně Union banky.

Diag Human

Policie rozhodla, že obviní bývalou ministryni zdravotnictví Marii Součkovou. A to kvůli smlouvě, kterou bez výběrového řízení uzavřela v kauze miliardového sporu státu s firmou Diag Human. Součková je po exministru Petru Lachnitovi druhým vlivným sociálním demokratem, kterému za působení ve vládní funkci hrozí vězení. Marie Součková má být obviněna za to, že uzavřela desetimiliónovou smlouvu s advokátem Zdeňkem Nováčkem. Součková jej pověřila, aby ve sporu s firmou Diag hájil zájmy státu, aniž by vypsala konkurs.

Dálnice D47

Vláda Miloše Zemana v červnu 2002 bez výběrového řízení rozhodla, že bude uzavřena smlouva pro výstavbu ostravské dálnice D47 s konsorciem Housing & Construction (H&C). Na podzim téhož roku smlouvu napadl Šimonovský a označil ji za krajně nevýhodnou pro stát. Špidlova vláda smlouvu s H&C v březnu 2003 vypověděla (pozn. pokuta za vypovězení smlouvy činí 650 miliónů Kč). Policie pak prověřovala, zda nebyl při rozhodování Zemanovy vlády o přidělení zakázky konsorciu H&C spáchán trestný čin. Nakonec se rozhodla kauzu odložit.

Grippeny

Polovinu stíhaček JAS-39 Grippen, které v pondělí přelétly ze Švédska na čáslavskou základnu, odmítla česká armáda převzít kvůli problémům ve spojení a navigaci. Česko si od Švédska na deset let půjčuje čtrnáct grippenů za 20 miliard korun. Jeden z největších kontraktů české armády byl od začátku kritizován (rozhodla o něm Špidlova vláda v roce 2004). Policie prověřovala i obvinění z korupce, ale neprokázala ho.

Neprůhledné zakázky na ministerstvu obrany

Americké vládě se nezamlouvá, že česká armáda nakupuje miliardovou vojenskou techniku, aniž by vyhlásila výběrové řízení. Velvyslanectví USA v Praze už kvůli tomu napsalo dopis Ministerstvu obrany. Armáda koncem roku rozhodla, že si do své výzbroje pořídí dělostřelecký radiolokátor Arthur za více než 1,5 miliardy korun a přenosný raketový komplet RBS-70 za více než miliardu. Úřad ministra Karla Kühnla (US-DEU) přitom oslovil vždy jednoho výrobce - švédské firmy Ericsson a Saab.

Zpronevěra fondu z EU

Bývalý náměstek ministra pro místní rozvoj Petr Forman (pozn. za ministra Pavla Němce) a jeho poradce Radim Špaček (pozn. dříve poslanec ODA) zůstanou spolu s dalšími třemi lidmi ve vazbě. Jsou obviněni, že okradli EU o 229 miliónů korun. Jako organizovaná skupina jsou stíháni pro zvlášť závažné úmyslné trestné činy podvodu a legalizace výnosu z trestné činnosti. Hrozí jim za to od 5 do 12 let vězení. Jednalo se o peníze, které zbyly z finančních prostředků fondů Phare, které EU poskytla ČR na konkrétní a účelově vázané projekty. Na bankovních kontech se doposud podařilo zajistit 144 miliónů.

Podezřelé smlouvy na ministerstvu pro místní rozvoj

Na podzim 2002 tehdejší ministr pro místní rozvoj Pavel Němec (US - DEU) porušil tabu a objednal si na některé podezřelé smlouvy, zakázky a platby z dob svých předchůdců interní audit. Na základě prvních otřesných výsledků nechal celou věc prošetřit renomovanou zahraniční firmou Deloitte and Touche. Její pracovníci předložili auditorskou zprávu, která odhalila desítky předražených staveb, nevýhodných smluv o pronájmu nemovitostí, které byly v průměru 15-30krát nižší, než je místně obvyklé nájemné. Ministerstvo tehdy vedli sociální demokraté Jaromír Císař a Petr Lachnit.

Podvod na ministerstvu financí

Policejní protikorupční služba začala vyšetřovat rozsáhlý podvod na ministerstvu financí. Pátrá, kam před třemi lety zmizelo 46 milionů korun. Byly to peníze vymožené z Peru jako splátka dluhu. Peníze byly z účtu ministerstva financí ve spolupráci s některými úředníky převedeny na účet soukromé firmy Anper, která je spřízněná s bývalým náměstkem ministerstva Ladislavem Zelinkou.

Prověrky NBÚ

Národní bezpečnostní úřad před časem oznámil, že důkladně přezkoumá všechny bezpečnostní prověrky, které udělal od svého vzniku až do poloviny roku 2002. Stalo se to poté, co Radiožurnál postupně upozornil na víc než dvě desítky podivně vypracovaných prověrek. Dnes se ale ukazuje, že listopadové rozhodnutí ředitele NBÚ Jana Mareše bylo pouhým alibistickým gestem (pozn. zpochybněn byl mj. způsob, jakým byly vydávány prověrky nejbližším spolupracovníkům premiéra Grosse. Bezpečnostní prověrky, které umožňují seznamovat se s přísně tajnými materiály, dostali lidé, kteří podnikali s bývalými důstojníky StB: vedoucí Úřadu vlády Pavel Přibyl, bývalý náměstek ministra vnitra Petr Ibl nebo bývalý náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík - v době, kdy NBÚ vedl Grossův "chráněnec" Tomáš Kadlec.

Čepro

Stát se musel zaručit za strategickou společnost Čepro, které hrozil finanční kolaps. Čepru hrozí, že bude muset zaplatit kvůli skandálu při prodejích pohonných látek 6 miliard korun soukromým firmám. To znervóznělo banky, které se obávají o své peníze. Dva ze tří hlavních financujících ústavů - ING a HSBS - již vypověděly Čepru úvěry v celkové hodnotě 2,5 miliardy korun. Státní Fond národního majetku proto navrhl, že poskytne Čepru, které ze sta procent ovládá, garanci na financování ve výši 2,6 miliardy. Čepro zajišťuje pro stát skladování strategických zásob nafty a benzinu a vlastní i druhou největší síť čerpacích stanic EuroOil (pozn. jde o pátou největší státem ovládanou firmu, v jejím čele působil Grossův člověk Tomáš Kadlec).

IPB

Překotná transakce (pozn. nucená správa na IPB v roce 2000) vedla k tomu, že stát pasívně převzal model navržený ČSOB. Praktickým výsledkem byly sto procentní státní záruky za úvěry, které ČSOB převzala. V dalších letech to vedlo k tomu, že ČSOB je masově odkládala do státní Konsolidační banky, což jí stát dodnes proplácí. Parlamentní vyšetřovací komise konstatovala: "Transakční dokumenty podepsané 19. června 2000 jsou jednostranně výhodné pro ČSOB na úkor státního rozpočtu." Jestliže IPB potřebovala v červnu 2000 kapitálovou injekci ve výši 20 až 40 miliard, stála zatím akce "nucená správa" kolem 150 až 200 miliard korun, a to ještě nejsme u konce.

Arbitráž s CME

V arbitráži s firmou CME se Česká republika dopustila několika chyb. Ale na škodě, kterou CME utrpěla v souvislosti s investicí do televize Nova prý vinu nemá. A rozhodnutí stockholmské arbitráže, která České republice nařídila zaplatit CME 10 miliard korun, tak bylo nespravedlivé. K těmto závěrům dospěla sněmovní vyšetřovací komise, která zkoumala okolnosti prohrané arbitráže od roku 2003. A dolní komora Parlamentu její závěrečnou zprávu schválila. (pozn. ze zprávy komise: Komise doporučuje Ministerstvu financí ČR, aby nechalo zpracovat nezávislý audit, který by zhodnotil okolnosti výběru právního zástupce ČR v tomto sporu a jeho postup při obhajování zájmů republiky. Považuje za vhodné požádat Nejvyšší státní zastupitelství, aby se seznámilo se závěry Komise i s důkazy, které byly před ní provedeny a posoudili, zda případně nelze na základě těchto dokumentů odvodit odpovědnost konkrétních osob.

Skandály Karla Srby

• červenec 2002: Karel Srba (pozn. bývalý tajemník Jana Kavana na ministerstvu zahraničí) byl zatčen a obviněn z přípravy nájemné vraždy novinářky.
• srpen 2002: Policie přišla s prvním obviněním kvůli korupci v souvislosti s rekonstrukcí ambasád. Srba měl brát úplatky za zprostředkování zakázek pro ministerstvo.
• červen 2003: Českobudějovický soud poslal Srbu na osm let do věznice za přípravu vraždy.
• říjen 2003: Vrchní soud v Praze definitivně potvrdil bývalému úředníkovi odsuzující verdikt.
• únor 2004: Srba byl obviněn za pro stát nevýhodný pronájem Českého domu v Moskvě.
• květen 2004: Policie Srbu začala stíhat za podvod spáchaný při rekonstrukci Konferenčního centra Štiřín.

Internet do škol

Má to být alespoň malá náplast za to, že stát před dvěma lety vinou špatně uzavřených smluv tratil 884 milionů korun: školy, které mají státní počítače s internetem, získají od září výrazně rychlejší připojení. Vyšetřování, které má odhalit, kdo za nepodařenou státní zakázku může, přitom trvá už přes rok a dosud nepadl jediný verdikt. Okruh podezřelých je totiž velmi široký. Figuruje v něm bývalé vedení ministerstva i úředníci, kteří vytvářeli podklady pro smlouvy. Většinu kontraktů podepsal Eduard Zeman a Drahomír Franěk, kterého bývalý sociálně demokratický ministr řízením projektu prověřil.

Tunelování podniku Liberta

Ta historie se začala psát už před osmi lety, její aktuální stránky ale nejsou starší než několik dní: vůbec první ministr polistopadové vlády nastoupil do vězení, aby si odpykal trest za tunelování. Řeč je o bývalém sociálnědemokratickém ministru financí Ivo Svobodovi a jeho nerozlučné poradkyni Barboře Snopkové. I když se snažili nástup do vězení všemožně oddálit, oba si už začali odpykávat pětiletý trest za podvod a zvýhodňování věřitele při krachu podniku Liberta.

Proč vznikly tyto stránky?

Situace na české politické scéně je podle mě i podle mých kolegů již dále neúnosná. Již se smiřujeme s tím, že ČSSD končí, ale ono to bude možná pro český národ lepší. Posledním marným pokusem o udržení se ve Strakově akademii bylo objednání si lepších volebních prognóz u agentury STEM přes společnost PSB. Nyní už není důvod dále tajit všechny hříchy ČSSD. Jejich zveřejnění už teď nikomu neublíží. Pokud vám není osud České republiky lhostejný, pošlete adresu těchto stránek dalším lidem, kteří se chtějí dozvědět pravdu o politice ČSSD.

Opravdu po mně nemůžete chtít, abych vám řekl své jméno. Nebyl bych první ani poslední, koho se pokoušela ČSSD umlčet. Jen si vzpoměňte na případ Kavan, Srba, Slonková. Stačí si přečíst, co všechno dokáže tato novinářka zjistit na špičky ČSSD (Aktuálně.cz) a člověk hned pochopí, proč se ji pokoušela ČSSD odstranit.

Diskuze

To je hrůza. Hnus. Kdo to mohl psát?

To není možný, to přece nemůže být všechno pravda!!!!!! Nebo snad jo??

Hele lidi neblbněte.Nesahejte mi na ČSSD.Kdo mi pak bude platit moje dávky?

Já jsem po zklamání s ODS volil ČSSD, protože jsem si myslel, že udělají v Česku pořádek. Po tom všem, co tu ale ČSSD předvádí, tak můj hlas nedostanou ani omylem. Přestože mám proti ODS velké výhrady, budu je se skřípáním zubů volit.

21.5. 21:59

Paroubek ven!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!1

podívejte se taky na odkaz: http://www.paroubek.eu/

Vzkaz pro autora článku: V článku jste ještě překročil období 1990-1997. Co se tak podívat na "Všeobecnou československou výstavu", která proběhla na Pražském Výstavišti? Celé to proběhlo pod palcem ČSSD. Těch peněz, co se tam proinvestovalo do staveb, které byly na spadnutí už tenkrát!, celé vedení (všichno členové ČSSD) si tam přišlo na pěkné výdělky! A to vše jsme zaplatili my všichni! A o tom se teď tiše mlčí!!! S panem Paroubkem jsem se - byť letmo - měla tu "čest" v těch dobách potkat. Ani se netajil tím, jak má vymyšleno, co a jak kde "obejít" pro svůj prospěch! Tenkrát jsem nevěřila, že by tenhle člověk mohl vůbec něčeho dosáhnout! A hleďme!!!!! On vždycky spoléhal a stále spoléhá na to, že jsme tu všichni banda tupých, nepřemýšlejících blbců!(a není sám)! Tak jim už ukažme, že to tak není!!!!!

Pokračování diskuze

 

Text nového příspěvku

Autor

Před odesláním příspěvku si prosím nejdříve přečtěte stránku O autorovi. Děkuji.